Dnes by se takřka mohlo zdát, že každý nově postavený dům je nízkoenergetický nebo dokonce pasivní. Ačkoliv jsou tyto pojmy velmi často skloňovány, zdaleka ne každá novostavba se dá považovat za nízkoenergetickou. Jak to tedy je s těmito pojmy a na co myslet, pokud se takovou stavbu sami chystáte stavět? To, do jaké kategorie dům patří se rozlišuje podle energetické náročnosti neboli spotřeby energií. Staré domy ze 70. a 80. let potřebují na vytopení nad 200 kWh/m2 ročně, a současné standardní zděné novostavby s plynovým kotlem kolem 80–140 kWh/m2. Je jen logické, že dnes je snaha o co nejmenší energetickou náročnost domu, a to z důvodů ekonomických – čím menší má dům tepelné ztráty, tím míň je potřeba vytápět a tím míň za energie zaplatíte, tak i z hlediska ekologického, aby se nespotřebovávalo zbytečně moc neobnovitelných zdrojů. Proto se dnes staví nízkoenergetické domy, u kterých je roční spotřeba tepla do 50 kWh/m2. U pasivních domů je to dokonce jen 15 kWh/m2.
Než se vrhnete do výstavby nízkoenergetického domu, je třeba vše komplexně promyslet do nejmenších detailů. Roli hraje už jen to, kde je dům na pozemku umístěný, ideálně by měl být na jižním svahu, kam dopadá dostatek slunce. Dále roli hraje tvar domu, který by měl být co nejvíce kompaktní – čím je dům složitější a členitější, tím je ochlazovaná plocha v poměru k obestavěnému prostoru větší, a je třeba více energií na vytopení. Dostatečně kvalitní okna a izolace hrají také velkou roli a důležité je i brát v potaz polohu oken. Velká okna by měla směřovat na jih, aby do domu proudilo co nejvíce sluneční energie, naopak na zásadní stěně je lepší mít oken co nejméně.
Kromě dobrého a promyšleného projektu je pro výstavbu nízkoenergetického domu také potřeba najít zkušenou stavební firmu, která rozumí daným materiálům a stavebním postupům a má s nimi zkušenosti.